Jezerní panna

15. června 2011 v 21:31 | Madeline |  píšu povídky
Tak je tu má druhá povídka, první se docela líbila, tak doufám že se bude líbit i tahle. Tak trochu souvisí s téma týdne(vesmír), protože se tam hodně píše o Měsíci. Je to vlastně něco jako horor, ale nikdo se nemusí bát, není zas tak děsivá :D. Takže KOMENTUJTE, ráda bych věděla vaše NÁZORY :). Dííííky.
JEZERNÍ PANNA
Nohou jsem brázdila vodní hladinu a přitom zamyšleně pozorovala Měsíc. Byl zrovna v úplňku; vyděla jsem na něm spoustu kráterů, černých flíčků a skvrn které ho pokrývali. Je tak krásný, přímo uhrančivý! A přitom tak podivný, stejně jako já. Spousta lidí o sobě říká že jsou podivní ale oproti mně to nic není...Ani nevím proč tu jsem, pokaždé když je úplněk, vyplížím se z domu a jdu sem, k jezeru. Potom celé hodiny sedím, a střídavě pozoruji Měsíc a tu velkou stříbrnou vodní plochu, jako uhranutá.
Znovu chodidlo ponořím do studené vody. Tělem mi projede mráz, je mi strašná zima- mám na sobě jen tenkou noční košily. Až na tiché špolouchání všude vládne hrobové ticho. Najednou něco zaslechnu- jakoby tichý šeptavý zpěv. Nejdříve úplně neslyšně, potom pořád víc. Chci jít směrem odkud se ozývá ale vůbec nevím odkud ho slyším, připadá mi že se ozývá ze všech stran. Napínám sluch i zrak- je ale tma a nic nevidím. Zvednu se a co nejtišeji přejdu přes dřevěné molo, přikaždém kroku prkna hlasitě zavržou. U konce lávky se zastavím, mám pocit že za mnou někdo je-jakoby i ten zpěv vycházel od tamtud. Rychle se otočím. Za mnou nikdo není ale vím že tam někdo byl! Mám strach, dech se mi zrychluje, srdce mi bije obrovskou rychlostí. "H-hal-ló?" zvolám koktavě. Nikdo se neozve-naopak, ten zpěv utichne. Nechápu co se děje, není to sen? Jdu zpátky po molu, ani nevím proč. Zpěv se ozve zese, tentokrát už vím odkud. JEZERO! Nakloním se a zahledím se do něj-mám pocit že se pod hladinou něco mihlo. Znenedání se zpěv změní v hrozný křik. A já ucítím že padám-do vody. Chci se za letu chytnout kusu rákosu-nejde to-tělo mně přestalo poslouchat. Padám do ledové vody, nemůžu dýchat. Chci křičet-nemůžu. A pak to vidím. Vedle mně plave žena-má lahvově zelené vlasy,
vypoulené fialkové oči a místo nohou jí od pasu dolů vyrůstá rybí ploutev. Jezerní panna. Promluví šeptavým hlasem ,,Teď patříš k nám, sestřičko..". Nemám tušení co to znamená, ale vím co se stalo. Bojím se podívat na své nohy i když vím co spatřím. Udělám to. Místo dvou končetin mi z pasu vyrůstá perleťově lesklá ploutev.
Madeline
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xoxo-shej-vi xoxo-shej-vi | Web | 16. června 2011 v 18:31 | Reagovat

Máš krásný blog♥

2 gree-jil gree-jil | Web | 16. června 2011 v 20:28 | Reagovat

Končím s blogem.

3 Madeline Madeline | Web | 17. června 2011 v 18:10 | Reagovat

[2]: cože?!

4 Adra Adra | 17. června 2011 v 18:20 | Reagovat

Ahoj,prosím ťa,zháňam hlas v jednej súťaži.Výťažok,keby sme vyhrali,sa daruje pre jedno choré dievčatko.......prosím ťa,hlasovať sa dá každú polhodinu,klini tuto: http://www.bigmilk.sk/mmbm/detail/id/1833/
Ja ti ďakujem!
Prosím ťa pomôž.
Ak by si bola dobrá duša,prosím,daj vedieť aj tvojim priateľom.ĎAKUJEM AJ V MENE AĎKY,KTORÁ MÁ RAKOVINU...

5 Madeline Madeline | Web | 17. června 2011 v 20:12 | Reagovat

[4]: tak jo :)

6 mammo mammo | E-mail | Web | 18. června 2011 v 1:18 | Reagovat

Jůů, zajímavý, chvíli jsem se do toho úplně vžila :-O

7 Madeline Madeline | Web | 18. června 2011 v 7:30 | Reagovat

[6]: díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama